Historie
Od café cantante k divadelní scéně
Jak se flamenco přesunulo od gitanských rodin do sevillských kaváren, poté do divadel a na seznam UNESCO, a kam zapadá představení na Calle Cuna v tomto příběhu.
Rezervujte si flamenco show ↗Rodinná setkání na prvním místě
Flamenco se vyvinulo v komunitách Gitano, neboli Romů, v Andalusii, s přítomností také v Extremaduře a Murcii. Wikipedie klade jeho vznik do pozdního osmnáctého století do měst Dolní Andalusie, přičemž Jerez de la Frontera je zmíněn v raných písemných pramenech. Rodiny Gitano byly ústřední při jeho vytváření a později při jeho profesionalizaci. Mnohé z jeho prvních fází se odehrávaly na patiích, rodinných oslavách a festivalech, nikoli v divadlech.
Dvorky před jevištěm
Poznámky divadla zdůrazňují, že velká část příběhu flamenca byla napsána na skromných místech: ve dvorcích sousedů v Seville, kde rodiny žily kolem sdíleného patia a umění se učilo posloucháním, pozorováním a zapojením se, bez příruček a bez akademií. Popisují cestu od dvorku ke café cantante, poté k tablao a nakonec k divadlům zasvěceným tomuto umění. Fotografie v praktickém průvodci zachycuje café cantante z roku přibližně 1888, tedy prostřední krok.
Odkud slovo pochází
Wikipedie poznamenává, že flamenco bylo historicky označením pro španělské Romy a teprve později začalo pojmenovávat hudbu. O původu slova soupeří několik teorií a žádná není pevně ustálena. Wikipedie také spojuje romské migrace s vlivy severní Indie a uvádí, že arabsko-andaluské hudební dědictví formovalo tento žánr, přičemž kastaněty a tamburíny údajně pocházejí z období Al-Andalus. Stručně řečeno, toto umění je setkáním tradic, nikoli jediným dědictvím.
Kavárny cantantes
V druhé polovině devatenáctého století postavily podniky zvané cafés cantantes flamenco před platící publikum. Wikipedie datuje první zpěváckou kavárnu v Seville do roku 1881 a uvádí, že tyto sály byly soutěžním prostředím, které pomáhalo profesionálním zpěvákům rozvíjet se a standardizovalo repertoár. Silverio Franconetti, zpěvák ze Sevilly, je připisováno zvýšení prestiže těchto kaváren tím, že uváděl seriózní umělce a vylučoval nesouvisející vystoupení.
Divadla a arény
Mezi lety 1920 a 1955, v období, které Wikipedie nazývá érou flamenco opery, se představení přesunula do divadel a arén. V roce 1922 se Concurso de Cante Jondo v Granadě, organizovaný Manuelem de Fallou a Federicem Garcíou Lorcou, snažil zachovat starší, čistší formy. Za Frankova režimu se flamenco stalo národním symbolem a protestní zpěváci se objevili později. Od sedmdesátých let fusion a nové flamenco otevřely další směry.
Uznání a Bienal
Sevilla hostí Bienal de Flamenco, mezinárodní festival konaný jednou za dva roky, poprvé uspořádaný v roce 1980 a Wikipedie jej popisuje jako nejstarší a nejvýznamnější svého druhu ve Španělsku. V roce 2010 UNESCO zapsalo flamenco na svůj Reprezentativní seznam nehmotného kulturního dědictví lidstva a označilo Andalusii za jeho srdce. Tyto dva letopočty, 1980 a 2010, označují, kdy se toto umění stalo festivalem a poté světovým dědictvím. Ročník 2018 trval měsíc a přilákal přibližně 42 000 lidí na více než 60 představení, podle organizátorů.
Představení na Calle Cuna
Teatro Flamenco Sevilla sídlí v historickém Teatro Quintero na Calle Cuna a každý den uvádí hodinové představení Pasión. Divadlo také pořádá speciální akce, někdy s hostujícími umělci. Moderní show je kratší a pevněji ohraničená než večer v kavárně, ale hranice mezi nimi je jasná: placená místa, vyvýšené pódium a umělci, kteří umějí držet rytmus. Pokud můžete, sledujte kromě pódia i sál: soubor, uspořádání sedadel a ticho v pauzách jsou moderní verzí kavárny.
Zdroje